Život s Elizabeth

Už to bude půl roku, co jsme si pořídili Elizabeth, chlupatého člena naší rodiny. Záměrně píši, pořídili, poněvadž se mi moc nelíbí nebo řečeno zvířecí terminologií, je mi proti srsti, když si někdo pejska nebo jiného mazlíka kupuje jako věc. Domnívám se, že půl roku je již docela dlouhá doba, ale také dostatečně krátká na ohlédnutí se zpět, na všechny strasti, slasti i radosti.

Je to až k nevíře, když si vzpomenu, že jsme si domů přivezli 8 týdenní 3 kilový koblížek, pro kterého bylo vše nové a prvních pár dní i nocí strávila na rozloze cca 2 m2 (a my objímajíc jí také:-)). Všeho se samozřejmě bála a hlavně toho, co vydávalo nějaký zvuk.

Po nějaké době se ale otrkala a vše, co vydávalo nějaký zvuk, se jí začalo zamlouvat. Lépe řečeno nejen to, co vydávalo zvuk, ale i to ostatní z čeho něco viselo, vonělo nebo jí jen tak stálo v cestě. Takto jsme přišli o konferenční stůl, madlo u spodního šuplíku, dvě židle, všechny záclony, podlahové lišty a spoustu dalších věcí.

Ale jsou také věci, které jsme naopak získali, jako jsou například poslintané nohavice, pošlapané boty, otisky čenichu na balkónových dveřích, které i po umytí, se po cca 5 minutách opět objevují, neustále mokrá podlaha atd. Válečkem na srst z OD Ikea je nejen vybavena každá místnost v našem domě, ale stal se také mým nepostradatelným kamarádem na cestách a nezbytným vybavením mé pracovní tašky.

Pro někoho jako jsem já, který se celý život staral jen o sebe, je to změna ne o 360, ale aspoň o 720 stupňů.

Cítíme ovšem, že doma je teď nějak tak víc veselo a živo. Procházky a hraní si je paráda, stejně tak jako ležení a mazlení se jen tak na trávě.

Ale zároveň je to obrovská zodpovědnost, povinnost a starost. Vím, že už nepoletíme na téměř měsíc trvající dovolenou, při společných víkendech budeme vyhledávat jen dog friendly místa a na oběd se budeme stavovat jen tam, kde nás pustí i s němou tváří.

Z našeho pár kilogramů vážícího puclíka se mezitím za těch pár měsíců stal 20 kilový buldozer, který dokáže převrátit židli či posunout stůl…z princezny se stává královna…

…ale stejně je to pořád super pocit k nezaplacení, když první věc, kterou každé ráno vidíte, je velká chrochtající hlava se dvěma mrkajícími očima, která se na vás dívá ze vzdálenosti cca 2 centimetrů a nemůže se dočkat, až ji pohladíte.